Pokud jste se i vy rozhodli pokrýt fasádu břečťanem nebo paviničem, poradíme vám jak na to…
Pokud vám nikdo neporadí jak na to, můžete čekat desetiletí a osázené sazenice fasádních tahavek stále nebudou mít ochotu vyštverat se do výšky střešního štítu. I když se o břečťanu a paviniči nejednou říká jako o plege, která roste jako z vody, jakmile je vysadíte k domu, začnou se chovat jinak.
Jakou zvolit taktiku, pokud jste se rozhodli pokrýt fasádu listy, které vnesou trochu života do ulice a vytvoří malou oázu pro život mezi kostkami oděnými do polystyrenu a skelné vaty? Všechno se točí kolem vaší péče, dokud výsadba dostatečně nezmocní.
Dvě rostliny na výběr
K dostatečné spokojenosti v našich klimatických podmínkách na fasádách prosperují jen dva druhy rostlin.
První je břečťan. Ne všechny jsou však stejné. Rozhlédnout byste se měli po rostlinách s velkými listy bez panašování, kterému na letorostech je vidět husté bílé vzdušné kořínky. Právě to je předpoklad, že jde o bujněji rostoucí variantu, která je schopna přichytávat se na holé či omítnuté zdivo a kámen. Břečťan nejlépe prosperuje na stinných stěnách s dostatkem vláhy, na sluneční palevě vyžaduje trpělivost a čas, než zmocní. Je celoročně obsypaný zelenými listy, které při vyzrávání mění svůj vzhled.
Pavinič trojlaločný v odrůdě Vetchii očkovaný na podnoži paviniče pětilaločného přezimuje iv našich podmínkách poměrně dobře a typický je pro něj rychlý rozvoj na slunném stanovišti. Na přísedě v hlubokém kontejneru vždy vidíte voskem překryté místo roubování. Přísedy by měly být silné, pokud možno bez náznaků loňského kvetení s tenkými letorostmi přichycenými k bambusové tyčce. Všechno ostatní má od seriózního výpěstku daleko. Pavinič je opadavý, těší však měnící se barvou olistění v průběhu ročních období. Má křehké lístky a výhony, které září vysokým leskem.
Vysadit a motivovat
Ať máte jakýkoliv vkus, platí pravidlo „malá spousta ptá více“. Znamená to, že kombinovaná výsadba paviniče s břečťanem urychluje osidlování fasády zelení. Zatímco pavinič rychle stoupá vzhůru a přikrývá plochu, břečťan využívá jeho stín k tomu, aby rychleji zmocněl a šplhal vzhůru. Jakoby se vzájemně podporovaly a na zdech se proplétaly jeden s druhým. Díky tomu mění fasáda neustále svůj vzhled a nezůstane holá ani v zimních měsících.
Přísady je třeba vysadit přibližně 80 cm od sebe, po celém dostupném obvodu místnosti. Spolehnout se na řidší výsadbu se nevyplácí. Pokud některé z rostlin zhynou, na vzhledu domu se to projeví výrazněji. Je úplně jedno, jestli nasadíte rostliny 10 cm od zdi nebo 30. Vždy budou ve srážkovém stínu, v nouzi o vláhu i živiny, obzvláště v prvních letech po výsadbě. Zeminu je však třeba řádně překypřit do hloubky, protože vedle domu nejednou jsou pod zemí napadány vrstvy břizolitu, malty a kousků cihel, které by mohly tvořit nepřekonatelnou bariéru.
Jsou náročné na vláhu
Ne svou povahou, ale stanoviskem jsou výpěstky v nouzi o vláhu. A to nejen během vegetační sezóny, ale iv zimě. Znamená to, že bez pravidelné týdenní zálivky a přihrnování sněhu v prvních letech se větších úspěchů nedočkáte. Nedostatek vody výrazně zpomaluje růst a ať se vám zdá půda jakkoli vlhká, opak je pravda.
Optimálním řešením je kapková závlaha s časovačem. Dnes už se jedná o cenově dostupnou stavebnici, kterou si namontujete i sami. Jedna hadička s dírkami a zátkami na koncích připojená k redukčnímu ventilu a jednoduchému závlahovému časovači zajistí, že od jara do podzimu o vodu nouze nebude. Pomalu kapající závlaha je úsporná a průběžně dodávaná voda garantuje rychlý růst. Pokud k tomu přidáte i modul pro automatické dávkování tekutého hnojiva, jste za vodou. Nápomocné je také mulčování, které zpomaluje odpar. Zda to bude listí, tráva ze sekačky, nebo hustá výsadba drobných cibulovin, je jen na vás. Půdu je třeba pokrýt.
Živiny jsou důležitější, než byste si mysleli
Při kopání základů se ztratila ornice, kolem domu se nakopil vápenný stavební odpad a vše připomíná víc písek než hlínu. Tak to cítí i rostliny, které v těsné blízkosti zdí rostou a kořeny hledají vláhu a živiny. Tahavky tvoří velké množství zelené hmoty, a tak se neobejdou bez štědré dávky dusíku. Protože přezimuje většinou jen ta část letorostů, které do příchodu zimy zdřevnatěly. Časný nástup přírůstků je proto klíčový.
Ke kořenům patří zásobní organické hnojení formou rohoviny nebo granulovaného ovčího hnoje, do zálivky patří v sezóně hnojiva s vyšším podílem dusíku. Dokonce i huminové přípravky pomáhají, aby se vlasové kořínky vyvíjely rychlejším tempem. To vše ovšem platí pouze do druhé poloviny července. Od této chvíle je třeba změnit taktiku hnojení vyměnit dusík za draslík a forfor. Aby kořeny a letorosty vyzrály. Tak to jde rok od roku, dokud pavinič a břečťan nevytvoří bohatou síť kořenů, které umí zabloudit dál od domu.
