Conseta vypadá přesně jako sedací souprava. V bezvadné obecnosti tedy ztvárňuje jakýsi „archetypální“ předobraz o tom, jak by takový druh nábytku měl vypadat. Na první pohled se zdá, že na Consetu není nic zajímavého. Nedejte se však zmýlit její všední vizáží. I přes ní, nebo právě proto, dokáže vypovědět zajímavý designérský příběh.
Sedačka jako stavebnice
Začněme tím, že sedačka Conseta slaví letos kulaté výročí. Do světa nábytku vstoupila přesně před padesáti lety. Takový zralý věk by při pohledu na její svižnou, vysloveně současnou siluetu nikdo nehádal. Tajemství dlouhověkosti tkví v nadčasovém půvabu, který do její DNA vkresal autor – westfálský průmyslový designér Friedrich Wilhelm Möller.
K designérskému zadání – návrhu všestranně účelného sezení – přistoupil s odhodláním vyvinout „holistický“ systém. Chtěl svým modelem naplnit nároky nejrozmanitějších sedacích situací. Aby to bylo možné, rozešel se s tradiční představou čalouněných garnitur v těch dobách tak rozšířených. Namísto toho svou sedačku vyhoutal jako stavebnici jednotlivých nezávislých částí. Dali se vzájemně spojovat tak, aby naplnily individuální představy budoucích majitelů.
Propadák, ale průkopník
Möller navrhl sedačku v té době pro mladou progresivní nábytkářskou společnost COR. Spolu ji představili na kolínském veletrhu nábytku v roce 1964. Jako v případě všech novin, i Consetu tehdy doprovázely pochybnosti a skeptické přijetí veřejností.
Není se co divit. O čalouněném nábytku jako o stavebnici, ze které si lze poskládat libovolnou sestavu, do té doby lidé neslyšeli. Consete tak náleží prvenství mezi modulárními sedacími systémy. Geniální nápad roztříštit stabilní nábytek na jednotlivé součástky umožňující variabilnost výsledných sestav se časem stal zlatým standardem. Dnes podobné modely nabízí téměř každý výrobce sedacích souprav.
Vnitřní hodnoty
Úspěch sedačky Conseta, který se po prvních zaváháních dostavil téměř vzápětí a který z ní udělal evropský bestseller, samozřejmě nestojí jen v důmyslném nápadu modulárnosti. Hledat za ním třeba i symbiózu estetických a funkčních hodnot. Designér si dal záležet, aby tvarem jednotlivých částí dodal takové kontury, jaké by se měly líbit každému. Zároveň chtěl dosáhnout takových vlastností, aby sedačka nekompromisním pohodlím posloužila lidem všech „formátů“.
Daní za tuto obecnost je zmiňovaná všednost. Pohovka není zajímavá nápaditou formou ani předstíranou dekorativností. Je zkrátka poctivým a diskrétním nábytkovým systémem, který je bezvýhradně podřízen základnímu užitku.
Conseta si vychutnávala úspěch napříč uplynulými pěti desetiletími. Mimořádně oblíbená byla v šedesátých či sedmdesátých letech, a dodnes zůstává spolehlivou klasikou i jedním z nejprodávanějších modelů (nejen) v Německu.
